Není tomu tak dávno, co jsem na twitter a instagram umístila výzvu, pro lidi, kteří se prošli či procházejí poruchou příjmu potravy a jsou o tom schopni a především ochotni mluvit. Nečekala jsem takovou důvěru, kterou mi dvě desítky lidí poskytly jen jedním "ahoj", avšak té důvěry z jejich strany si vážím jak jen mohu. Sestavila jsem pro ně série otázek, které budu postupně publikovat. Porucha příjmu potravy není příjemné čtení, takže pokud se chcete pobavit, raději odkážu třeba na Saturnina.
Anorexie, bulimie, psychogenní přejídání. Tři složky spadající do této problematiky.
Ten, kdo má anorexii, musí mít nutně 36 kg, musí to být pubertální slečna a jistě je i jinak vyšinutá. Neustále počítá, kolik toho může sníst, jak dlouho musí cvičit. Posedlá každičkým gramem na ukazateli váhy. Vlastně nikdy nejí.
Bulimička. To je opět slečna v pubertě. Bude trošku mišuge, prostě to nemá v hlavě v pořádku. Normální člověk by to přeci neudělal. Normální člověk by dobrovolně nevyzvracel tak dobroučký jídlo. Určitě vůbec neví, jak si ničí zdraví!
Přejídaj se jenom prasata. Tady je to v každým věku. Nezáleží jestli je někomu 15 nebo 50. Oni prostě nevěděj, kdy maj dost. By snědli guláš s dvanácti s talířem.
A kde je pravda? Úplně jinde.
Anorexii v 99% procentech případů nepoznáte, s největší pravděpodobností ji trpí několik lidí ve Vašem okolí a Vy jste si prostě jen nevšimli, protože maj 70 kg a ne těch 36 a není jim jen 16 ale 28 nebo 70. Taky se neberou v potaz chlapci/muži. Jen se rozhlédněte.
Bulimie stejně tak nemá spojitost s věkem a taky ji v markantním množství případů na první pohled nejste schopni poznat. Opět se netýká jen pouze dívek/žen.
Člověk, který se přejídá, nemá nutně 100 kg. Záchvatovitým přejídáním může trpět 50 kilová drobounká dívenka. Avšak i osoba s nadváhou se nepřejídá pro zábavu.
Doufám, že nikoho neurazím, když tuto připravovanou sérii nazvu projektem. Projektem, který má za úkol zbořit mýty, hovořit o tématu, které je pro velkou část společnosti tabu, poukázat na aktuálnost těchto problémů, obeznámit s životními příběhy lidí, kteří si své vytrpěli a rádi by se s Vámi o své cesty tímto jen málokdy končícím peklem podělili. Nebude jich málo a ani se nedozvíte vše hned, ale uvidíte, že trochu toho čtení a čekání bude stát za to.
Okomentovat