Není tomu tak dávno, co jsem na twitter a instagram umístila výzvu, pro lidi, kteří se prošli či procházejí poruchou příjmu potravy a jsou o tom schopni a především ochotni mluvit. Nečekala jsem takovou důvěru, kterou mi dvě desítky lidí poskytly jen jedním "ahoj", avšak té důvěry z jejich strany si vážím jak jen mohu. Sestavila jsem pro ně série otázek, které budu postupně publikovat. Porucha příjmu potravy není příjemné čtení, takže pokud se chcete pobavit, raději odkážu třeba na Saturnina.
Anorexie, bulimie, psychogenní přejídání. Tři složky spadající do této problematiky.
Ten, kdo má anorexii, musí mít nutně 36 kg, musí to být pubertální slečna a jistě je i jinak vyšinutá. Neustále počítá, kolik toho může sníst, jak dlouho musí cvičit. Posedlá každičkým gramem na ukazateli váhy. Vlastně nikdy nejí.
Bulimička. To je opět slečna v pubertě. Bude trošku mišuge, prostě to nemá v hlavě v pořádku. Normální člověk by to přeci neudělal. Normální člověk by dobrovolně nevyzvracel tak dobroučký jídlo. Určitě vůbec neví, jak si ničí zdraví!
Přejídaj se jenom prasata. Tady je to v každým věku. Nezáleží jestli je někomu 15 nebo 50. Oni prostě nevěděj, kdy maj dost. By snědli guláš s dvanácti s talířem.
A kde je pravda? Úplně jinde.
Anorexii v 99% procentech případů nepoznáte, s největší pravděpodobností ji trpí několik lidí ve Vašem okolí a Vy jste si prostě jen nevšimli, protože maj 70 kg a ne těch 36 a není jim jen 16 ale 28 nebo 70. Taky se neberou v potaz chlapci/muži. Jen se rozhlédněte.
Bulimie stejně tak nemá spojitost s věkem a taky ji v markantním množství případů na první pohled nejste schopni poznat. Opět se netýká jen pouze dívek/žen.
Člověk, který se přejídá, nemá nutně 100 kg. Záchvatovitým přejídáním může trpět 50 kilová drobounká dívenka. Avšak i osoba s nadváhou se nepřejídá pro zábavu.
Doufám, že nikoho neurazím, když tuto připravovanou sérii nazvu projektem. Projektem, který má za úkol zbořit mýty, hovořit o tématu, které je pro velkou část společnosti tabu, poukázat na aktuálnost těchto problémů, obeznámit s životními příběhy lidí, kteří si své vytrpěli a rádi by se s Vámi o své cesty tímto jen málokdy končícím peklem podělili. Nebude jich málo a ani se nedozvíte vše hned, ale uvidíte, že trochu toho čtení a čekání bude stát za to.
Dvě deka
12/25/2016
Není tomu tak dávno, co jsem na twitter a instagram umístila výzvu, pro lidi, kteří se prošli či procházejí poruchou příjmu potravy a jsou o tom schopni a především ochotni mluvit. Nečekala jsem takovou důvěru, kterou mi dvě desítky lidí poskytly jen jedním "ahoj", avšak té důvěry z jejich strany si vážím jak jen mohu. Sestavila jsem pro ně série otázek, které budu postupně publikovat. Porucha příjmu potravy není příjemné čtení, takže pokud se chcete pobavit, raději odkážu třeba na Saturnina.
Anorexie, bulimie, psychogenní přejídání. Tři složky spadající do této problematiky.
Ten, kdo má anorexii, musí mít nutně 36 kg, musí to být pubertální slečna a jistě je i jinak vyšinutá. Neustále počítá, kolik toho může sníst, jak dlouho musí cvičit. Posedlá každičkým gramem na ukazateli váhy. Vlastně nikdy nejí.
Bulimička. To je opět slečna v pubertě. Bude trošku mišuge, prostě to nemá v hlavě v pořádku. Normální člověk by to přeci neudělal. Normální člověk by dobrovolně nevyzvracel tak dobroučký jídlo. Určitě vůbec neví, jak si ničí zdraví!
Přejídaj se jenom prasata. Tady je to v každým věku. Nezáleží jestli je někomu 15 nebo 50. Oni prostě nevěděj, kdy maj dost. By snědli guláš s dvanácti s talířem.
A kde je pravda? Úplně jinde.
Anorexii v 99% procentech případů nepoznáte, s největší pravděpodobností ji trpí několik lidí ve Vašem okolí a Vy jste si prostě jen nevšimli, protože maj 70 kg a ne těch 36 a není jim jen 16 ale 28 nebo 70. Taky se neberou v potaz chlapci/muži. Jen se rozhlédněte.
Bulimie stejně tak nemá spojitost s věkem a taky ji v markantním množství případů na první pohled nejste schopni poznat. Opět se netýká jen pouze dívek/žen.
Člověk, který se přejídá, nemá nutně 100 kg. Záchvatovitým přejídáním může trpět 50 kilová drobounká dívenka. Avšak i osoba s nadváhou se nepřejídá pro zábavu.
Doufám, že nikoho neurazím, když tuto připravovanou sérii nazvu projektem. Projektem, který má za úkol zbořit mýty, hovořit o tématu, které je pro velkou část společnosti tabu, poukázat na aktuálnost těchto problémů, obeznámit s životními příběhy lidí, kteří si své vytrpěli a rádi by se s Vámi o své cesty tímto jen málokdy končícím peklem podělili. Nebude jich málo a ani se nedozvíte vše hned, ale uvidíte, že trochu toho čtení a čekání bude stát za to.
...já vím, že to se mnou nemáš jednoduchý a někdy se chovám jako nevděčný fracek, ale věř, že si opravdu vážím těch krásných chvil, ať už ranní kávy nebo když usnu před čtvrtou ranní. Taky když u nás minulý týden poprvé sněžilo.
Za poslední rok se těch krásných věcí přihodilo dost, i když tedy těch špatných o něco víc, ale všechno to má určitě svůj důvod. Pokud ne, tak máš skvělej smyl pro humor.
Tento rok si přeju jen jedno obrovské přání, ale to ty víš. Taky jsem si ale dovolila pár materiálních věcí, bez kterých se můj život naprosto obejde a ani jediná z nich nevylepší jeho kvalitu, takže pokud budeš línej a nic z toho mi nedopřeješ, budu stejně šťastná jako teď, když Ti tento dopis píšu, ale s nadějí, že si z něj inspiraci vezmeš a přimhouříš oči nad mými omyly, Ti jej přikládám.
RTĚNKY
Já vím, jsem uchyl. Na rtěnky. Ale jsem. Žádné množství není moc a všechno množství je málo. Ale když mně opravdu sluší. Nebo si to alespoň nalhávám, abych tím mohla ospravedlňovat ten arsenál, který už doma mám. Takže pokud budeš tak moc hodný, podpoř mě v tom rozmaru.
KVĚTY ZLA
Rok vydání 1947. Nejde sehnat, ani v obrázcích na googlu (pardon tedy za ten vodoznak). Jedna z nejvíce fascinujících knih a opravdu bych svou skromnou knihovničku o tento literární skvost se samotným Charlesem na přebalu, velmi ráda obohatila.
AKVAREL A PLÁTNA
Vrhám se zpátky ke své vlastní tvorbě. Umělecké, pokud to takto mohu nazvat. Vyzkoušela jsem už nespočet technik, různých šíleností, ale srdcovou záležitostí se mi stává akvarel. Možná je to ale jen jeden z mých dalších rozmarů, tak toho není ani třeba dbát.
A kdybych byla spratkem ještě větším (pokud to tedy ještě jde) můj seznam by skýtal další stovky knih, kávy z celého světa, hromady oblečení, které si na sebe vezmu stejně jen jednou,... ale čím jsem starší, tím méně po těch věcech prahnu. Mé priority se za poslední roky velmi změnily a i když by mi rtěnka udělala radost, za větší štěstí považuji svou rodinu, jejich zdraví a mé přátele.
Takže od tebe, drahý Ježíšku, si přeju jen to, ať mí blízcí jsou v pořádku, ať se jim konečně začne dařit, protože po těch nehezkých předcházejících letech si to doopravdy zaslouží a ať jim vyjdou jejich nejtajnější přání.
Za poslední rok se těch krásných věcí přihodilo dost, i když tedy těch špatných o něco víc, ale všechno to má určitě svůj důvod. Pokud ne, tak máš skvělej smyl pro humor.
Tento rok si přeju jen jedno obrovské přání, ale to ty víš. Taky jsem si ale dovolila pár materiálních věcí, bez kterých se můj život naprosto obejde a ani jediná z nich nevylepší jeho kvalitu, takže pokud budeš línej a nic z toho mi nedopřeješ, budu stejně šťastná jako teď, když Ti tento dopis píšu, ale s nadějí, že si z něj inspiraci vezmeš a přimhouříš oči nad mými omyly, Ti jej přikládám.
Tvá Pavlína
ZAVINOVAČKY
Jak tak stárnu. Ehm, pardon, dospívám, začínám přicházet na chuť troše té elegance a nadčasovosti, což tyhle šaty splňují s přehledem, jenže jsem ještě nenašla ty pravé, které by nestály všechny mé spořící prasátka, takže kdybys někde nějaké našel, určitě bych se nezlobila.
BATOH NA TOULKY A STĚHOVÁNÍ
Víš, že po maturitě se chci potulovat světem a stěhovat se do Prahy. No a jelikož nejsem troškař, kabelka mi na takový věci nestačí a opravdu těch 40 litrů na zádech potřebuju. Tenhle batoh je nepromokavej, bytelnej, váží jenom kilo a vleze se do něj jak celý můj šatník i se slonem, tak by dokonce vypadal dobře i jako obrovská taška v mý ruce v každý světový metropoli a stejně by mě podle něj mohli najít až se zatoulám někde v Kavkazu.
Já vím, jsem uchyl. Na rtěnky. Ale jsem. Žádné množství není moc a všechno množství je málo. Ale když mně opravdu sluší. Nebo si to alespoň nalhávám, abych tím mohla ospravedlňovat ten arsenál, který už doma mám. Takže pokud budeš tak moc hodný, podpoř mě v tom rozmaru.
KVĚTY ZLA
Rok vydání 1947. Nejde sehnat, ani v obrázcích na googlu (pardon tedy za ten vodoznak). Jedna z nejvíce fascinujících knih a opravdu bych svou skromnou knihovničku o tento literární skvost se samotným Charlesem na přebalu, velmi ráda obohatila.
AKVAREL A PLÁTNA
Vrhám se zpátky ke své vlastní tvorbě. Umělecké, pokud to takto mohu nazvat. Vyzkoušela jsem už nespočet technik, různých šíleností, ale srdcovou záležitostí se mi stává akvarel. Možná je to ale jen jeden z mých dalších rozmarů, tak toho není ani třeba dbát.
A kdybych byla spratkem ještě větším (pokud to tedy ještě jde) můj seznam by skýtal další stovky knih, kávy z celého světa, hromady oblečení, které si na sebe vezmu stejně jen jednou,... ale čím jsem starší, tím méně po těch věcech prahnu. Mé priority se za poslední roky velmi změnily a i když by mi rtěnka udělala radost, za větší štěstí považuji svou rodinu, jejich zdraví a mé přátele.
Takže od tebe, drahý Ježíšku, si přeju jen to, ať mí blízcí jsou v pořádku, ať se jim konečně začne dařit, protože po těch nehezkých předcházejících letech si to doopravdy zaslouží a ať jim vyjdou jejich nejtajnější přání.
Milý Ježíšku...
12/07/2016
...já vím, že to se mnou nemáš jednoduchý a někdy se chovám jako nevděčný fracek, ale věř, že si opravdu vážím těch krásných chvil, ať už ranní kávy nebo když usnu před čtvrtou ranní. Taky když u nás minulý týden poprvé sněžilo.
Za poslední rok se těch krásných věcí přihodilo dost, i když tedy těch špatných o něco víc, ale všechno to má určitě svůj důvod. Pokud ne, tak máš skvělej smyl pro humor.
Tento rok si přeju jen jedno obrovské přání, ale to ty víš. Taky jsem si ale dovolila pár materiálních věcí, bez kterých se můj život naprosto obejde a ani jediná z nich nevylepší jeho kvalitu, takže pokud budeš línej a nic z toho mi nedopřeješ, budu stejně šťastná jako teď, když Ti tento dopis píšu, ale s nadějí, že si z něj inspiraci vezmeš a přimhouříš oči nad mými omyly, Ti jej přikládám.
RTĚNKY
Já vím, jsem uchyl. Na rtěnky. Ale jsem. Žádné množství není moc a všechno množství je málo. Ale když mně opravdu sluší. Nebo si to alespoň nalhávám, abych tím mohla ospravedlňovat ten arsenál, který už doma mám. Takže pokud budeš tak moc hodný, podpoř mě v tom rozmaru.
KVĚTY ZLA
Rok vydání 1947. Nejde sehnat, ani v obrázcích na googlu (pardon tedy za ten vodoznak). Jedna z nejvíce fascinujících knih a opravdu bych svou skromnou knihovničku o tento literární skvost se samotným Charlesem na přebalu, velmi ráda obohatila.
AKVAREL A PLÁTNA
Vrhám se zpátky ke své vlastní tvorbě. Umělecké, pokud to takto mohu nazvat. Vyzkoušela jsem už nespočet technik, různých šíleností, ale srdcovou záležitostí se mi stává akvarel. Možná je to ale jen jeden z mých dalších rozmarů, tak toho není ani třeba dbát.
A kdybych byla spratkem ještě větším (pokud to tedy ještě jde) můj seznam by skýtal další stovky knih, kávy z celého světa, hromady oblečení, které si na sebe vezmu stejně jen jednou,... ale čím jsem starší, tím méně po těch věcech prahnu. Mé priority se za poslední roky velmi změnily a i když by mi rtěnka udělala radost, za větší štěstí považuji svou rodinu, jejich zdraví a mé přátele.
Takže od tebe, drahý Ježíšku, si přeju jen to, ať mí blízcí jsou v pořádku, ať se jim konečně začne dařit, protože po těch nehezkých předcházejících letech si to doopravdy zaslouží a ať jim vyjdou jejich nejtajnější přání.
Za poslední rok se těch krásných věcí přihodilo dost, i když tedy těch špatných o něco víc, ale všechno to má určitě svůj důvod. Pokud ne, tak máš skvělej smyl pro humor.
Tento rok si přeju jen jedno obrovské přání, ale to ty víš. Taky jsem si ale dovolila pár materiálních věcí, bez kterých se můj život naprosto obejde a ani jediná z nich nevylepší jeho kvalitu, takže pokud budeš línej a nic z toho mi nedopřeješ, budu stejně šťastná jako teď, když Ti tento dopis píšu, ale s nadějí, že si z něj inspiraci vezmeš a přimhouříš oči nad mými omyly, Ti jej přikládám.
Tvá Pavlína
ZAVINOVAČKY
Jak tak stárnu. Ehm, pardon, dospívám, začínám přicházet na chuť troše té elegance a nadčasovosti, což tyhle šaty splňují s přehledem, jenže jsem ještě nenašla ty pravé, které by nestály všechny mé spořící prasátka, takže kdybys někde nějaké našel, určitě bych se nezlobila.
BATOH NA TOULKY A STĚHOVÁNÍ
Víš, že po maturitě se chci potulovat světem a stěhovat se do Prahy. No a jelikož nejsem troškař, kabelka mi na takový věci nestačí a opravdu těch 40 litrů na zádech potřebuju. Tenhle batoh je nepromokavej, bytelnej, váží jenom kilo a vleze se do něj jak celý můj šatník i se slonem, tak by dokonce vypadal dobře i jako obrovská taška v mý ruce v každý světový metropoli a stejně by mě podle něj mohli najít až se zatoulám někde v Kavkazu.
Já vím, jsem uchyl. Na rtěnky. Ale jsem. Žádné množství není moc a všechno množství je málo. Ale když mně opravdu sluší. Nebo si to alespoň nalhávám, abych tím mohla ospravedlňovat ten arsenál, který už doma mám. Takže pokud budeš tak moc hodný, podpoř mě v tom rozmaru.
KVĚTY ZLA
Rok vydání 1947. Nejde sehnat, ani v obrázcích na googlu (pardon tedy za ten vodoznak). Jedna z nejvíce fascinujících knih a opravdu bych svou skromnou knihovničku o tento literární skvost se samotným Charlesem na přebalu, velmi ráda obohatila.
AKVAREL A PLÁTNA
Vrhám se zpátky ke své vlastní tvorbě. Umělecké, pokud to takto mohu nazvat. Vyzkoušela jsem už nespočet technik, různých šíleností, ale srdcovou záležitostí se mi stává akvarel. Možná je to ale jen jeden z mých dalších rozmarů, tak toho není ani třeba dbát.
A kdybych byla spratkem ještě větším (pokud to tedy ještě jde) můj seznam by skýtal další stovky knih, kávy z celého světa, hromady oblečení, které si na sebe vezmu stejně jen jednou,... ale čím jsem starší, tím méně po těch věcech prahnu. Mé priority se za poslední roky velmi změnily a i když by mi rtěnka udělala radost, za větší štěstí považuji svou rodinu, jejich zdraví a mé přátele.
Takže od tebe, drahý Ježíšku, si přeju jen to, ať mí blízcí jsou v pořádku, ať se jim konečně začne dařit, protože po těch nehezkých předcházejících letech si to doopravdy zaslouží a ať jim vyjdou jejich nejtajnější přání.
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
